Reklamy pište SEM!!!! Pokud to nebudete dodržovat, budou IGNOROVÁNY A MAZÁNY!!!!

UPOZORNĚNÍ PRO SILENT READERS-PROSÍM PŘEČÍST A NEIGNOROVAT!!!! :-D

!!!!Jestli chcete povídky, komentujte je. Nebaví mě psát povídky, když je pak nikdo neokomentuje!!!!

Změna pravidel pro SB

Ptejte se mě, co chcete :D Ano, i já jsem si udělala ASK! :D

!!!!NOVÝ BLOG!!!!

Let Me Be Your Boyfriend

9. června 2014 v 11:00 | Namikaze Sadako |  SHINee-jednodílné
Haha, překvapení! Sadako-chan se v pořádku vrátila z brigády a má pro vás novou povídku, děcka! To chce fanfáry, ne? :D Takžéééé.... vytáhněte bubny a jedem! Kytary, mikráky, basovky, klávesy.... a neříkejte si, že mi jebe, prosím. TT^TT OwO *lehla* xDDDDDDDD
A že se nudím, udělám vám k tomu i cover :D

Fandom: SHINee
Pairing: JongTae (Naprosto je miluju! <3)

Žánr: jenom takové shounen-ai, drama, school life, OOC.


Z POHLEDU TAEMINA:
Ahoj. Jmenuji se Lee Taemin. Už odmalička jsem byl jiný. Ne až tak moc, jak si o mně lidi mysleli. Ale víte, s tím, že je člověk gay, se nežije moc dobře. A ještě k tomu, když se zamilujete do svého učitele... Chcete vědět víc? Tak tedy směle poslouchejte.
Začalo to onoho osudného prvního školního dne. Na staré škole mě dost šikanovali a už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem přestoupil na novou střední. Ale už ten den se mnou znovu pěkně zamával....
Seděl jsem jen tak v lavici a znuděně koukal kolem. Nikdo se se mnou nebavil.
A najednou přišel do třídy On. Blonďák s neuvěřitelně roztomilým obličejem. Nejdřív jsem si myslel, že je to jeden z nás, studentů, ale jakmile se postavil za katedru, pochopil jsem, že jsem se mýlil. Třída se okamžitě ztišila.
"Ahoj, děcka," řekl a já byl najednou v sedmém nebi. Jeho hlas... byl tak krásný!
"Ahooooj!" odvětila mu třída celkem hlasitým pokřikem. Cože? Tohle že je učitel?
"Těšili jste se na mě?" řekl.
"Joooo!" zahučeli zase. Teda, to jsem zvědavý... Takového učitele jsem ještě neviděl. Ale on se usmál. Neuvěřitelně roztomile se usmál! Panebože, co já jenom budu dělat?! Snad jsem se nezamilival do učitele?! Radši jsem si sám nafackoval...
"A teď bych vám rád představil vašeho nového spolužáka. Buďte na něj prosím milí. Taemine, pojď sem," pokynul mi, abych šel před tabuli. Ne. Sakra! Celej jsem znervózněl a rozklepal jsem se. Cítil jsem, že jsem rudý až za ušima a měl jsem pocit, jako by mi učitel viděl až někam, kam by mi vůbec vidět neměl!
V tomto stavu jsem se vydal před tabuli. Ač se všichni na mě mile usmívali, já jsem byl nesvůj. A zhoršilo se to, když se na mě učitel podíval a začal na mě mluvit!
"Tak, Minnie, představ se nám," vybídl mě a já stál jak ještě tvrdší Y jak předtím. M-minnie?!
"A-anneyongseyo, já.... Já jsem Taemin," vykoktal jsem ze sebe a uklonil jsem se jak kdybych byl ze dřeva. Pak mě však vzápětí málem trefilo.
"Těší mě. Já jsem Kim Jonghyun. Jak už víš, jsem váš třídní učitel. Učím tělocvik a matiku. Pověz nám, co máš rád?" řekl a já se rozplynul jak sníh. Chvíli jsem nevěděl, co říct....
"B - banánové m - mlíčko!" řekl jsem a v tu ránu bych se nejradši zahrabal tisíc metrů pod zem. Ty vole, co jsem to řek za blbost?! Třída se mi zase začala smát. Zrudl jsem až za ušima. Fajn. Hned na začátku si skazím reputaci. Dobře, já.
"Okej. V pohodě. Děcka, nesmějte se mu. Nevidíte, jak je nervózní?"
Stál jsem jak opařený. On... To vzal v pohodě?! Yeey!
"Tak, Minnie, už si můžeš sednout," řekl a já jak stroj poslechl a nohy mě dovedly zpět do lavice. OMG! To snad ne, takovej trapas!
Zbytek dne uběhl, ani jsem nevěděl, jak.
Z POHLEDU JONGHYUNA:
Ani jsem nečekal, že Minnie bude tak roztomilý. Banánové mlíčko. Jak cute, usmál jsem se pro sebe nad nějakými papíry, které jsem ještě po skončení školy dodělával. Měl jsem své studenty rád a on nebyl výjimkou. Za chvíli už jsem měl hotovo, a tak jsem se sbalil a šel jsem domů, v domnění, že už tu nikdo z mých žáků nebude.
Ovšem cestou do sborovny jsem musel projít kolem šaten. Všiml jsem si tam Taemina, jak tam sedí na lavičce. Nedalo mi to a musel jsem se ho zeptat.
"Minnie? Co tu ještě děláš? Vyučování už dávno skončilo..."
Rozpačitě ke mně otočil hlavu.
"J - Jonghyun ssi! Já... Ujel mi autobus, tak tu čekám na další...," řekl. Ale já jsem mu to moc nevěřil. Zase jsem cítil, jak je nervózní. No jo, nová škola s člověkem udělá svoje. Usadil jsem se vedle něj.
"A nechceš odvézt domů? Mám tvoji ulici po cestě."
Podíval se na mně ještě rozpačitěji.
"Jonghyun ssi! A - ale..."
"Žádný ale! Nerad bych měl se svými studenty vztah učitel - student a ty nebudeš výjimkou. Takže tu počkej, za chvíli vyrážíme. Okej?"
Nečekal jsem na odpověď, zapadl jsem do sborovny, pobral si věci a šel jsem. O chvíli později už jsme seděli v autě.
O PÁR DNÍ POZDĚJI Z POHLEDU TAEMINA:
Několik dní mi Jonghyun nešel z hlavy. Sakra, vždyť je to učitel! Jak jsem se jenom moh zamilovat do učitele?! Aaaaaish! Chytal jsem se za hlavu jednoho rána, když jsem jel do školy. A co víc, měli jsme hodinu tělocviku. S NÍM!
Hráli jsme volejbal, ale já byl úplně mimo. Sakra, Jonghyun se na mě kouká, co mám dělat, co mám dělat?! Najednou PRÁSK! Dostal jsem to rovnou do hlavy. A pak nic. Pak už byla jen tma....
Najednou zdálky slyším nějaké hlasy. Ne. Jeden hlas. A je celkem blízko.
"Minnie, Minnie! Slyšíš mně? Minnie! No tak, Minnie!"
A něčí ruka mě začala pleskat po lících. Otevřel jsem oči, abych viděl, kdo to je. Nejdřív se přede mnou objevil matný a rozmazaný obraz mně někoho strašně povědomého... Ale já si zaboha nemohl vzpomenout, kdo to je. Až když jsem se rozkoukal.
"J-Jonghyun ssi?"
"Minnie. Bože, to jsem si oddechl. Dávej laskavě příště větší pozor! Víš, jak jsi mě vyděsil?!"
Trochu jsem se zastyděl a sklonil jsem hlavu. Učitel mi ji ale nadzvedl a zadíval se mi do očí. Bál jsem se toho jeho pohledu. Toho až příliš divného na učitele. Nejistě jsem sklonil hlavu a začervenal jsem se ještě víc. Jonghyun mi ji ale zase jemně nadzvedl a znova se zadíval do mých očí. Já je ale nechtěl vidět! Zas jsem uhnul. A chtěl jsem odejít. To už ale mou hlavu držely jeho dlaně. Hřejivé dlaně. Proč jsem měl jenom takový zvláštní pocit? Pocit, že mě chce políbit, či co? Ale za chvíli ji stejně pustil.
Z POHLEDU JONGHYUNA:
Sakra, musíme být ve škole?! Tak rád bych ho políbil. Ale jsme v té debilní škole! Mám sto chutí se k němu otočit a zlíbat ty jeho tak k nakousnutí vypadající rtíky! Aigoo! Debilní škola! Taemin jen sedí, kouká před sebe a je celý červený. Ani bych se mu nedivil, kdyby byl v šoku. M-moment.... Č-červený?! On.... On pochopil, co chci udělat?! A kurva.... Kéž bych se teď tak mohl hezky zahrabat nejmíň tisíc metrů pod zem....
"T-taemine.... Radši prosímtě seď na lavičce, jo?" řekl jsem radši a šel jsem do tělocvičny. Celej den uběhl v pohodě. Až na to, že jsme se s Taeminem na sebe ani nepodívali, nepromluvili, cokoliv. Na to jsme se jeden před druhým příliš styděli. Ovšem.... Minnie by se tak stydět nemusel.... Moh by akceptovat, že ho miluji.... Ano, miluji svého žáka. Ale co už. Láska si nevybírá a já kašlu na nějaké pitomé a hloupé zákony! Miluji ho. A nemůžu si prostě pomoct....
Odpoledne jsem ještě musel na poradu a při cestě zpět jsem minul šatny. Zase jsem tam uviděl jeho. Minnieho. Nedalo mi to a musel jsem za ním.
"Minnie....," sklonil jsem hlavu a chvíli přemýšlel, co řeknu. Vypadal nedůvěřivě.
"Pojď prosím ven," řekl jsem po chvilce. Nechtěl jsem to řešit tady ve škole. Mohly by nás natočit kamery. Šli jsme tedy ven a ukryli se v bezpečí mimo jejich dosah.
"Asi ti teď připadám divný a stydíš se přede mnou, viď?"
Odmlčel jsem se. Tak nějak.... Mi bylo do breku.
"Já....," chtěl jsem pokračovat, ale Taemin mě přerušil. Zavrtěl hlavou a řekl:
"Vždyť.... Jseš sakra můj učitel!"
Super.... Ale já se ho nevzdám!
"Jseš sakra můj učitel! Tak proč?!"
Co proč? Je to snad náznak toho? Že mě taky miluje?! Zaslechl jsem pláč. Ne. Nesmím ho nechat plakat! Nesmím to nechat takhle! Musím ho naučit vykašlat se na to, že jsme učitel a student! Pevně jsem ho obejmul.
"Neplač, Minnie. Nějak to vyřešíme," zašeptal jsem a usadil se s ním na nedalekou lavičku. Už byl o něco klidnější....
Z POHLEDU TAEMINA:
Jjongovo... Tedy objetí pana učitele mě trochu uklidnilo. Ale stále jsem se bál. Že nás někdo načape při čemkoliv, že nás napráská řediteli školy a tak dále. Mačkal jsem mezi prsty jeho mikinu a víc se k němu natiskl. Tolik jsem potřeboval obejmout....
Pohladil mě po vlasech.
"Nějak to uděláme. Přísahám!" zašeptal a opět vzal mou hlavu do svých dlaní. Když mi začal stírat slzy, trochu jsem se pousmál. Přišlo mi to roztomilé. Že mi takhle utírá tvář. On. Můj učitel. Patnáctiletému klukovi. Své lásce.
Najednou jsem zase ucítil ten jeho zvláštní pohled. Ale už jsem neuhnul. Naopak jsem mírně pootevřel rty a o chvíli později už jsem na nich cítil ty jeho. Bylo to... Tak krásné!
"Nikdo nás nerozdělí. Nic.Nikdy. Přísahám!" šeptl ještě jednou Jonghyun a pevně si mě k sobě přitiskl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Reita-chan Reita-chan | Web | 9. června 2014 v 19:26 | Reagovat

jej vitaj zlatko :D, určite ti nejdebe XD to mňe jebe zo školy !! ale to je bokom XD ....
poviedky je super XD tak roztomilé cute :D ten Taemin ňuňík bananové mlíčko XD heheh

2 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | E-mail | Web | 17. června 2014 v 21:14 | Reagovat

Banánové mlíčko!!! Víš kotě mohlas to trochu rozepsat, těšila jsem se na tuhle povídku jak malý prase!! (...)
A víš co? Je to pěknýýý! Ale krátký (fňuk)

3 Namikaze Sadako Namikaze Sadako | Web | 18. června 2014 v 1:51 | Reagovat

[1]:

[2]: Haha, arigato! ^_^ Iharo, když já toho mám teď rozepsaného hodně :D :D

4 Sairen Sairen | Web | 8. října 2014 v 22:28 | Reagovat

a toto jako má pokračování kde? O.o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama