Reklamy pište SEM!!!! Pokud to nebudete dodržovat, budou IGNOROVÁNY A MAZÁNY!!!!

UPOZORNĚNÍ PRO SILENT READERS-PROSÍM PŘEČÍST A NEIGNOROVAT!!!! :-D

!!!!Jestli chcete povídky, komentujte je. Nebaví mě psát povídky, když je pak nikdo neokomentuje!!!!

Změna pravidel pro SB

Ptejte se mě, co chcete :D Ano, i já jsem si udělala ASK! :D

!!!!NOVÝ BLOG!!!!

Nech mě tě chránit

27. srpna 2013 v 18:00 | Namikaze Sadako |  SHINee-jednodílné

Ummm, děééééti! Je tady ta slibovaná přednastavená povídka! Hmm, ještě, aby mi to tu tak stálo víc jak dva dny :D Stálo. He he, to je úchylné slovo. Taky vám to tak přijde :D Si to přeberte jak chcete, tu větu o tom, aby mi to tu tak stálo víc jak dva dny :DDDDD No, i když vlastně, v mých povídkách jim to stojí skoro pořád, že? *lehla* Umm, ale v téhle povídce možná jen trochu :D Děcka, nezabijte mě pls, že tam není yaoi, podle mě by se to tam nehodilo. Teda, yaoi, no, je tam jen takové lehké shounen-ai xD Ptáte se, co se mi stalo, že? :D Nom, já říkám, že jsme dnes (čili včera xD) byly se Sunji na vodárně a asi z toho mi jebe, bo co, ale nějakým divným směrem, páč ten tabák byl fakt silný a obě jsme z toho kuckaly, i když Sunji kouří xDDD To si taky přeberte, jak chcete, tuto větu :DDD Sunji, nezabij mě za tohle. PROSÍM! Já vím, že jsi taky úchyl.
Umm, tak si říkám, že tahle povídka by se mohla líbit Hagu-chan, když je to JongKey xDDDD

Umm, ale k povídce. Už bylo těch keců já vím, že otravných dost, ne? :DDDD
Název: Nech mě tě chránit (You don't say?)
Fandom: Block B, vole xDDDD Ne, samozřejmě je to SHINee <3
Pairing: dědeček a babička :'DDD *na zemi* Neee, tím dědečkem je Jonghyun :'DDD A tou babičkou Key :'DD Shawols, nezabíjejte mě, pls, já si jen dělám srandu :DD Já JongKey miluju :3333333 Jinak bych na ně nenapsala tohle :-)
Věnování: mému SBčku Hagu-chan, protože je na ně úchyl :DDDD
Anotace: emmm, zas to je tak nechutně dlouhé TT_TT xD Odstřelte mě, děcka, já nesmím psát povídky dýl než měsíc, protože pak to má 5 stránek a více a to je to JEDNORÁZOVKA.


"Ukliď to, ty spratku jeden," ozvalo se nad zády mladého blondýnka. Seděl u stolu a četl si knihu. Ohlédl se za tím hlasem. Byl to jeho tyranský otec.
"A co bych měl uklízet?" zeptal se blonďáček znechuceně. Hnusil se mu pohled na jeho vlastního otce. Otce, který uměl jen rozkazovat a fackovat ho. Nikdy ho nepohladil, nikdy mu neřekl žádné vlídné slovo.
"Ty nevíš?!" křiknul po něm a ukázal na špinavé skleničky a rozlitý alkohol na zemi.
"A proč bych jako já měl uklízet tvůj svinčík? Natropil sis ho včera sám, když jsi tu pil s tím svým pofidérním kamarádem," odeskl. Měl už plné zuby toho, jak se k němu otec a matka chovali. Otec tyran a máti to jen vesele přehlížela. Měl však být poslušným synáčkem. Ani se nestihl postavit k odchodu a přilítla mu taková facka, že se mu hlava otočila na stranu. Sykl bolestí a mnul si rudé místo na tváři. Tohle byla poslední kapka. Zhnuseným pohledem sjel svého otce a odešel pryč. Vešel do svého pokoje, vytáhl batoh a spěšně do něj naházel pár kousků oblečení a laptop. Tady nebude už ani minutu! Vzal telefon a vytočil tam číslo svého kamaráda.
"Ahoj, Kibume, co se děje?" ozvalo se ze sluchátka.
"Ahoj, Jjongu. Mohl bych u tebe prosím tě pár dní přespat? Víš, jak to u nás doma vypadá. No, a teď se situace ještě zhoršila."
"Že váháš, kámo. Vydrž, za chvíli jsem u tebe a pomůžu ti. Tak zatím."
"Dík. Jsi hodný, Jjongu. Zatím," pousmál se Kibum do telefonu. Kim Jonghyun alias Jjong byl ten nejlepší kámoš, jakého si mohl jen přát. Usmál se, byl rád, že jej má. Dokonce by řekl, že je to víc než jen kámoš, ale nevěděl to jistě. Možná... Možná ho měl rád jako svého bratra. Přestal to ale řešit a dál si balil věci do velké sportovní tašky. Pak se s ní posadil na chodník před dům a čekal. Za chvíli se tam objevilo velké černé auto. Vystoupil z něj Jonghyun a ostatní z jejich bandy, což pro Kibuma bylo překvapení.
"Nah, Kibume, nazdar, slyšeli jsme, že máš problémy, tak jsme tu, abychom tě rozveselili," pověděl nejstarší z nich a nastavil ruku na pozdrav.
"Jinki!" vypískl překvapeně blondýnek, pozdravil se s ním a objal ho.
"A co my?" řekl se smíchem mladší hnědovlasý chlapec.
"Minho! Taemine!" běžel k ním Kibum a objal je. Byl vážně rád, že je tu vidí.
"Jjongu?" usmál se a nakonec obejmul i svého téměř bratra.
"Kibummie," řekl něžně dotyčný. Skoro měl co dělat, ať se mu nepodlomí kolena. Cítil motýlky v břiše a Kibumovo objetí bylo tak krásné. Jeho ruce spočinuly na blondýnkových zádech a s vemknutou starostlivostí jej hřály. Musely. Jjong chtěl, aby jeho tajná láska byla šťastná. Blonďáčkovi z toho oslovení a objetí přejel mráz po zádech. Proč... Proč měl jen pocit, že Jonghyun ho má víc než jen rád? Že ho dokonce miluje? Nevěděl, co si o tom má myslet, nechtěl, aby se do něj Jjong zamiloval. Sice si sám nebyl jistý svými city k němu a určitým způsobem se jich i bál. Ale věděl, že by mu tím jen ublížil a to on nechtěl. Na to ho měl moc rád.
"Hej, vy dva zaláskovaní tam," udělal si z nich Taemin srandu, "Jde sem ten jeho tyranský otec."
"Ehm, Jjongu? Otevřel bys kufr, prosím? Rád bych si tam hodil věci."
"Eh, jo, hned to bude. Sedni si mezi tím," pustil ho konečně jeho kamarád a šel otevřít kufr a potom pro tašku. Kibum ho však zastavil.
"Počkej, dám si to tam sám," řekl.
"Ne. Ty si hezky sedneš do auta a pockáš tam. Máš problémy v rodině a zasloužíš si být obskakován."
Blondýnek se zarazil, tohle chování mu bylo divné, ale poslechl ho. Sedl si na místo spolujezdce a dozadu si ihned posedali ostatní kromě Jjonga.
"Woow, tady nám vzniká láska," začal ho Taemin popichovat.
"Hele, tichučko tam. Co ty a Jinki?" ohradil se Bum.
"Takže přiznáváš, že vy dva spolu něco máte, jo? No páni, to jsem nevěděl," obdivně si založil ruce Minho.
"Tak hele. Mezi mnou a Jjongem nic není."
"Zatím," uchechtl se Tae.
"Hele, že já ti seberu ty vytištěné Yesungovy fanfikce o vás dvou? Viděl jsem tě jednou, jak si je čteš."
"Pche, vytisknu si je znova," prskl maknae.
"Tak ti všude namačkám ctrl + alt + delete a naklikám na ukončit proces chrome.exe a i ostatní jiné prohlížeče a už se na net nedostaneš. Jo, a ty povídky ti potom samozřejmě smažu a vysypu koš a dám i odinstalovat programy, pomocí kterých bys to ještě mohl zachránit,"mrkl na něj Bum. Taemin polkl. Tohle na něj bylo moc kruté.
"Už ho nech tak, prosímtě nebo ho ještě rozbrečíš," rýpnul si do něj Jinki.
"Hej, ticho. Jinak dneska u Jonghyuna nebude kuře," nafouknul Minnie tvářičky. Jinki se jen zasmál tomu, jak si maknae vyskakuje, ale byl zticha. Byl z nich nejstarší a snad i nejrozumnější. Navíc přišel Hyun a oni se rozjeli směrem k němu domů, kde dostali oběd a celé odpoledne pařili hry na Playstation.
"Joo!" tleskl Jonghyun dlaněmi, když svého soka, kterým byl jako vždycky Kibum, opět porazil v Need for Speed. Neunikl mu však Bummieho naoko uražený pohled a zabylo mu ho líto. Podíval se na něj hlubokým pohledem. Blonďáček se zarazil. Z toho pohledu... Mu přejel mráz po zádech. Sice na sobě často cítil, jak se na něj Hyun kouká pohledem, který pro kamarádství není zrovna typický, ale tohle byl... Jiný pohled než na jaké byl od svého skoro bratra zvyklý. Musel se podívat do země, ale jeho oči stejně za chvíli utekly směrem k Jjongovi a střetly se s těmi jeho. Když se tak ale stalo, blondýnek okamžitě sklopil víčka a zase koukal do země.
"Bummie, no tak, vždyť je to jen hra," řekl Jonghyun a poplácal ho po rameni. Blonďáček ale ucítil, jak jeho ruka nevědomky sjela po paži a jemně se dotkla stehna. Cukl sebou. Tohle... Jjong ho snad balí nebo co? Roztržitě se na něj podíval.
O chvíli ostatní odešli a Jjong mu připravil lůžko.
"Hele, dnes přespíš v mé posteli a já si lehnu na gauč, jo?" řekl a vytáhl další peřiny. Potom si zapli televizi.
"Pustíme Scary Movie 3?" zamával svému kamarádovi dvd před očima.
"Že váháš!" vypískl blonďáček, sebral mu to a zapnul přehrávač. Usadili se s Jjongem na pohovku a společně koukali na film.
"Bummie?"
"Un?"
"Můžu si opřít hlavu o tvé rameno?"
"Un... Jistěže."
Jonghyunovi to prostě nedalo. Má se mu vyznat ze svých citů? Tak moc ho miluje... Šíleně moc. Chce ho mít jen pro sebe, chce ho utěšovat, chce mu dělat radost, chce ho chránit. Je to jeho Kibummie. Malý sladký blonďáček jménem Kibummie.
Kibumovi se však začalo chtít spát, a tak se pohodlněji opřel o opěradlo a za chvíli usnul. Hyun si toho všimnul a opatrně jej vzal do své náruče. Pohled mu však spočinul na jeho tváři a on se musel pousmát nad tím, jak byl Bummie překrásně roztomilý, když spal. Ach, kdyby jen věděl...
Odnesl jej do ložnice, kde ho položil na postel, a sklonil se k němu.
"Spi sladce, můj andílku," šeptl a něžně políbil jeho čelo. Jemně jej pohladil po líci a pak ulehl na gauč. Ale ne a ne usnout. Ten pocit, že jeho láska spí v jeho bytě a ani o jeho citech k němu nic neví, ho ubíjel. Prostě... Jej miloval... Moc, jenže se mu nedokázal ze svých citů vyznat. Vtom ale uslyšel kroky směřující ven z ložnice. Následovalo otevření dveří a z nich vykoukl Kibum.
"Bummie?" šeptl Jonghyun, "Já myslel, že spíš..."
"Jjongu?" řekl překvapeně dotyčný, "Ne. Tedy, probudil mě zlý sen. A proč ty nespíš?"
"Nemohu," zněla strohá odpověď.
"Aha. Prosím... N-nevadilo by ti, kdybych si lehl k tobě? Já vím, jsem jak malé děcko. Ale ten sen byl fakt hnusný a ošklivý. Fakt se bojím."
Jjong byl nejdřív mile překvapený a zase v břiše ucítil motýlky. To... To nemyslí vážně, že ne? Ale pak se té jeho rozkošné dětinskosti pousmál a udělal mu vedle sebe místo. Jen, co Kibum ulehl, Hyun ho musel obejmout. Musel ho ochránit. Blonďáček se k němu otočil tváří v tvář, ale opět se setkal s jeho pronikavým pohledem. Až zase musel sklopit zrak.
"Co to je za pohled?" nedalo mu to a zeptal se nakonec.
"Bummie, poslouchej."
Kibum k němu se zvědavým výrazem plným očekávání a mírně pootevřenými rty vzhlédl. Když, Jjong uchopil jeho hlavu do svých dlaní, pochopil.
"Bummie, já... Já tě miluji. Moc."
Blonďáček znovu sklopil svůj pohled, ovšem jen proto, že se zamyslel. Nebránil se citům svého nejlepšího kamaráda a skoro bratra. Ale uvědomil si, že on nevěděl, jestli jeho city dokáže opětovat. A zabylo mu Jonghyuna líto. Trochu se nad tím zamyslel a z oka se mu spustila slza. Tak... Tak ho to štvalo!
"Bummie, proč pláčeš?"
"Jjongu, já... Já to tušil už dávno. Ale já si nejsem jistý svými city k tobě. Já... Mám tě moc rád, ale právě... Netušíš, jak moc to bolí, to, jak jsem ti teď ublížil. Ne, že by mi tvé city ke mně vadily, přece jen jsme gayové oba dva. Ale prostě se bojím, že bych ti ublížil ještě víc. Že bych třeba s tebou byl ze soucitu a už jen tím bych ti ublížil, protože bych ti lhal a milenci si lhát nemají. Anebo bych potkal někoho, do koho bych se zamiloval a pak bych tě musel pustit k vodě," brečel blonďáček a schoval si svou tvář v Jonghyunově náručí. Ucítil, jak jej jeho paže pevně objaly a pěsti svíraly tričko na zádech. A také to, jak se Hyun chvěje. Podíval se na něj a spatřil jeho tvář taktéž zalitou slzami.
"Promiň, já... Vážně jsem ti nechtěl ublížit."
Musel ho pevně sevřít v náručí a pohladit po vlasech. Jonghyun se mu však vysmekl.
"Nech mě...," řekl a otočil se na bok. Přitiskl se k polštáři a tiše plakal. Buma to zabolelo najednou dostal takovou chuť mu to vše vynahradit. Ne jako kamarád, ale jako... Milenec? Usoudil, že bude lepší nechat Hyuna tak. Sebral se a šel raději do své postele, ale stejně nemohl zamhouřit oči. Proto tam jen tak ležel a musel nad tím vším přemýšlet. Byla to láska to, co k němu teď pocítil? Nebo jen soucit? Rozbolela ho z toho hlava...
Ráno vstal a unaveně šel do kuchyně, chtěl se napít. Ale potkal tam Jonghyuna, taktéž nevyspaného a s kruhy pod očima. Ucítil motýlky v břiše...
A sakra! To něco znamená! Napadlo ho. Uvedomil si své pocity a přišel k Hyunovi. Usmál se na něj.
"Proč se směješ?" utrhl se na něj Jjong.
"Protože mám pro tebe dobrou novinu."
"Neříkej mi, že ses přes noc zamiloval," řekl ironicky Jjong, "Ti přeskočilo, ne?"
"Popravdě... Jo. Ale pro tebe tím správným směrem."
"Ty... Kecáš, že jo?"
"Ne, Hyunnie. Já mluvím naprostou pravdu. Víš..."
"Nevěřím ti!" přerušil ho Hyun.
"Hyunnie, prosím, nech..."
"Ne! Já ti prostě nevěřím!" křikl Jonghyun, stál tam a z očí mu padaly slzy jako hrách.
"Hyunnie, prosím," žadonil už Kibum, "Já... Přemýšlel jsem o tom, celou noc jsem kvůli tomu nespal a..."
"Já taky nespal, no a?!"
"A dneska ráno, když jsem tě tu potkal, pocítil jsem motýlky v břiše," přišel k němu a sjel ho vyzývavým pohledem, který mu zůstal na jeho rtech. Toužil po nich.
"Dokaž to!"
"Chceš důkaz? Tak tady ho máš."

A vzal ho jemně za bradu jejich rty splynuly v jedno.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kaspareq582 kaspareq582 | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 19:39 | Reagovat

Hm...Přesně chápu Kibuma...Jojoj...Moc pěkně napsané :)

2 Iharo S. K. (Duo Kokoro) Iharo S. K. (Duo Kokoro) | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 17:33 | Reagovat

*padla* to si děláš srandu!!! Kyáááháááá.. To je dokonalý! Tak moc dokanýýýýýýýýýýýýýý Kník, to je prostě .. Prostě.. *padla*

3 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 8. září 2013 v 15:37 | Reagovat

Ooi *-* Super kawaii!! :D Moc děkuji za povídku! *-* Ale yah! Proč si mi nenapsala, že tu je! :D Měla jsem toho moc tak jsem nestíhala obíhat! T^T :D

4 TeSia TeSia | Web | 29. září 2013 v 15:31 | Reagovat

Luxusní povídka. Myslela jsem, že se asi zblázním když jsem to četla :D. Prostě LUXUS. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama