Reklamy pište SEM!!!! Pokud to nebudete dodržovat, budou IGNOROVÁNY A MAZÁNY!!!!

UPOZORNĚNÍ PRO SILENT READERS-PROSÍM PŘEČÍST A NEIGNOROVAT!!!! :-D

!!!!Jestli chcete povídky, komentujte je. Nebaví mě psát povídky, když je pak nikdo neokomentuje!!!!

Změna pravidel pro SB

Ptejte se mě, co chcete :D Ano, i já jsem si udělala ASK! :D

!!!!NOVÝ BLOG!!!!

Svět? Jak vypadá?

23. září 2012 v 12:44 | Namikaze Sadako |  Svět? Jak vypadá?
FANDOM: originální
POSTAVY: dva kluci jménem Chad a Flik
WARNING: časem bude jakože jsem hovado ;)
ANOTACE: je to jakýsi pokus o filozofování. Doufám, že se mi to povedlo. Mimochodem, nestudovala jsem astronomii a mé znalosti jsou základní. Tak se proto omlouvám za případné chyby v tom začátku xD

Na počátku všeho bylo nic. Jen nic. Nic víc, nic míň. Jen nic. A z toho nic vzešel velký třesk a pomocí něj pak vesmír. A s ním i hvězdy, galaxie, mlhoviny, komety, černé díry a dokonce i planety. A mezi nimi i Země. Je krásná. Zvláštní. Jedinečná. Originální. Žádná další taková zatím nebyla objevena. Je skvělá. Všichni to ví. Všichni, kteří na ní žijí. Anebo ne? Nebo jo? Nebo snad ne? Vědí opravdu všichni lidé na světě, jak vypadá svět kolem nich? A když ano, tak vědí opravdu všichni lidé na světě, jak vypadá CELÉ jejich okolí? Vám asi připadá, že nikdo takový neexistuje. A když, tak vy ho určitě neznáte, nikdy jste neznali a nikdy nebudete znát. A určitě se vás to ani netýká. A přece by se takové výjimky našly.
Ráno. První sluneční paprsky právě udeřily do oken ústavu pro lidi s vážnými plicními chorobami. Tak jako pronikaly do všech ostatních místností, tak pronikly i do pokoje číslo sto tři. Hladily po tváři sedmnáctiletého spícího kluka, jehož obličej lemovaly havraní vlasy. Rozespale si protřel tvář a rozlepil své nebesky modré oči. Díval se jimi z okna. Nevadilo mu, že mu do nich svítilo Slunce. Letmo se do něj zadíval. Zamrkal. Bylo tak jasné, ale teplé. Kluk vztáhl ruku k oknu. Jak moc ty paprsky asi hřejí za sklem? Vstal a přešel za nimi. Je krásně. Sluníčko, na nebi ani mráček… Asi je teplo. Viděl hřiště a na něm děti, jak si jen tak hrály na prolézačkách. Jaké to asi je? Houpat se na houpačce? Chodit po trávníku? Klouzat se na skluzavce? Hrát si s míčem? Na okno najednou přiletěl kos. Ďobal zobákem do skla. Kluk se usmál, ptáček mu přišel roztomilý. Ťukal prstem do tabule. Kos však odletěl pryč. Proč? Bál se snad? Vždyť kluk do toho skla jenom ťuknul.
Ozvalo se bouchnutí dveří. Černovlásek se otočil. Stál tam robot a vezl snídani.
"DOBRÉ-RÁNO-FLIKU," pozdravil.
"A. Dobré. Co to dneska vezeš?"
"OVESNOU-KAŠI," odpověděl stroj. Černovlásek šel a vzal si jídlo.
"DOBROU CHUŤ."
"Děkuji," pravil a s chutí se pustil do snídaně. Chutnala mu. Aspoň něco z normálního světa. Přitom znova hleděl ven. Ach, jak by si přál být volný jako ten kos, co před chvílí odletěl… Mimochodem, přijde dneska?
"NA-SHLEDANOU," pověděl robot a i s prázdným nádobím odešel. Flik najednou zakašlal. A kašlal dál. Urputný záchvat kašle. Naštěstí se ale ihned spustil respirátor, takže ho to přešlo. Ulehl do své sněhobílé postele. Čeká ho další nudný den strávený v téhle místnosti. Zase se zahleděl ven. Viděl partu lidí jdoucích do hospody ha hřištěm. Jak asi chutná pivo? Je hořké? Nebo snad kyselé? Jaké to asi je, být opilý? Jak chutná alkohol? Jaké to je, jít s kamarády na pivo? Jaké to je, mluvit s nimi z očí do očí? Flik měl tolik otázek… Na žádnou z nich ale ne a ne najít odpověď. A mimochodem, přijde dneska? Jenže… Kdo to má vlastně přijít? Kdo je ten kluk? Jak se jmenuje? Jaký má hlas? Jaké má záliby? Mluví jemným vysokým tenorem? Příjemným barytonem? Nebo snad krásným hlubokým basem? Jmenuje se Patrick? Nathan? Nebo třeba Leo? Tolik otázek…
Přišel. Ten hnědovlasý chlapec, co tu sem chodí obvykle, přišel i dneska. Ten jako jediný se o Flika zajímal. Aspoň pohledem o něj zavadil. Tak tomu bylo i dnes. Ale Flik to už nevydržel a zabouchal na něj. Brunet se ohlédl, a když spatřil, kdo to na něj tříská, usmál se a zamával na něho. Černovlásek mu gesto opětoval. Pak dostal nápad. Popadl papír a tužku. Napsal:
"Já jsem Flik a ty?" a přitiskl to na sklo. Hnědovlásek to uviděl a okamžitě z kapsy vyhrabal mobil. Napsal do SMS:
"Já jsem Chad. Těší mě."
Chad. To je krásné jméno, napadlo Flika.
"Mě taky."
"Proč jsi tady, Fliku?"
"Já… Jsem nemocný."
"To vím. Ale proč jsi pořád v téhle místnosti? Pokaždé, když přijdu, tak jsi tady."
"To nevím. Ale asi je to proto, že je to se mnou vážné. Kolik ti je?"
"Aha. Osmnáct. Tobě?"
"Sedmnáct. Chade?"
"No?"
Flik se v psaní trochu zdržel.
"Jaké to tam venku je?"
"No… Víš… Je to tu různé. Tys nikdy nebyl venku?"
"Ne, nepustí mně. Ostatní můžou ven ta na hodinu, dvě. Ale já ne. Asi jsem moc nemocný."
"To je mi líto. A to s tebou o tom doktoři nemluví?"
"Ne. Ani k nám nechodí sestry. Ty vidíme jen jednou týdně na vyšetření. Jídlo nám nosí roboti a uklízí tady taky roboti."
Chad se zamyslel. Bylo mu Flika líto. Tolik si přál, aby jej pustili ven… Aspoň na jeden jediný den. Chtěl mu toho tolik ukázat. Představil si, jaké by to asi bylo, kdyby spolu jen tak chodili třeba po tom hřišti. Jak by Flik reagoval. Určitě by se mu tu líbilo. Jak by reagoval na to, kdyby spolu ruku v ruce šli třeba do cukrárny? Jak by mu chutnala zmrzlina? A když zmrzlina, tak jak by mu asi chutnaly Chadovy rty? Miloval jej. A tolik toužil po tom slyšet jeho hlas. Dotknout se jej. Pohladit ho. Obejmout. Políbit. Ochraňovat ho. Byl to jeho andílek. Tak křehký… Jako z porcelánu. Křehký porcelánový andílek. Vztáhl dlaň a přiložil ji na sklo. Černovlásek si ji chvíli zvědavě prohlížel.
"Co to máš na dlani?" napsal na papír. Nikdy v životě to neviděl.
"Tohle? No, to je jen škrábanec. To mi udělala naše kočka."
Flik se zamračil. Nelíbilo se mu, že někdo ubližuje jediné osobě, která o něj stojí. Chad se zasmál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama