Reklamy pište SEM!!!! Pokud to nebudete dodržovat, budou IGNOROVÁNY A MAZÁNY!!!!

UPOZORNĚNÍ PRO SILENT READERS-PROSÍM PŘEČÍST A NEIGNOROVAT!!!! :-D

!!!!Jestli chcete povídky, komentujte je. Nebaví mě psát povídky, když je pak nikdo neokomentuje!!!!

Změna pravidel pro SB

Ptejte se mě, co chcete :D Ano, i já jsem si udělala ASK! :D

!!!!NOVÝ BLOG!!!!

Osud-2. díl

15. března 2011 v 16:41 | Naruto nee-chan |  Osud (originální)
Tehnle díl jsem napsala už někdy v únoru ve škole. No, když máte nudné vyučování, tak se není co divit, že? Můj sešit z materiálů by o tom mohl vyprávět. Sakra, co se to se mnou dějě? Já taková poslušná, vzorná studentka, která při hodinách vždy dávala pozor, si teď o hodinách píšu povídky. A to, když za 2 měsíce mě čeká matura. Sakra, asi už mi z toho hrabe:D
A teď k povídce: hodně, ale hodně jsem změnila styl psaní. Prostě sice ráda píšu takové přeemotizované typy povídek jako 1. díl Osudu nebo "emo příběhy" (viz. můj blog o metalu), ale nebaví mě furt psát o tom samém a stejným stylem. Prostě se připravte na šoky a kritizujte, komentujte. Chci vědět váš názor:D Jinak warning opět žádný. Pro nedočkavce: ve třetím díle už bude:D

Seděl tak stále na té židli a vzpomínal, pln nenávisti. Ne. Už nemůže dál čekat. Musí ho najít. Musí toho bastarda zabít. Teď hned! Užuž chce vstát a jít si pro věci, když vtom...
"Neukvapuj se. Přijde čas, kdy to budeš moct udělat. Ale teď prosímtě ne," ozve se něčí hlas ode dveří, "Já vím, že ti na nich záleželo. A že jej nenávidíš. Ale počkej. Musíš se něco naučit. A taky nic nevíš."
David se otočí ke dveřím a uvidí tam stát něco, co mu málem vyrazí dech. Do očí ho bije zvláštní pohled. Pohled, který ani nepatří člověkovi. Ta bytost je snad...
Ne. Není to pravda, říká si David. Není přece blázen. Ať chce nebo ne, ta bestie ale nevypadá normálně. Na hlavě má neco jako šedé dlouhé vlasy, což by ještě ušlo. Jenže na zádech...na zádech má bílá křídla pokrytá peřím! A obrovský meč! A na rukou dlouhé ocelové drápy! Paradox ale je, že jeho oblečení se k němu jaksi nehodí. Svalnaté tělo pokrývá něco, co kdysi bývalo zřejmě černým tričkem. Teď z toho zbyly jen cáry. A na nohou měl černé uplé kalhoty. Obuté neměl nic. Tak co to vlastně je za stvoření?
"Kdo jsi?" zeptá se David. Zužené zornice, v očích má panický strach.
"Nathan. Tvůj strážný anděl. Chránil jsem tě i v ten den, kdy tě chtěl Petr zabít. Vnuknul jsem mu to. A je mi tě hrozně líto. Už jsem se nemohl dívat na to, jak se trápíš, a tak jsem se rozhodl ti pomoct. A taky i z jiného důvodu. Ale to ti řeknu až později."
"Cože? Tomu nevěřím. Hele, nedělej si ze mě srandu a sundej tu maškaru, jo? Blázne," uchechtne se David.
"Nevěříš? Tak dobře. Předvedu ti, co umím. Levitace!" a ukáže prstem na Davida, který se vzápětí vznáší metr nad zemí.
"ÁÁÁÁÁÁ, PUSŤ MĚ!"
"Dobře." A Nathan jen mávne rukou. KŘACH! David spadne na zem. Ne zrovna moc příjemně. Pěkně si natluče záda.
"Ou, promiň. Nechtěl jsem. Tohle zatím jaksik nezvládám."
"To ty svoje schopnosti umíš pěkně ovládat. Hele, a nejsi ty jen tak náhodou napůl démon? To tvoje oblečení se k těm křidýlkům totiž moc nehodí. A navíc, andělé mají svatožář. A tobě nad hlavou svítí akorát ty tvoje šedé rozevláté vlasy," ohrnuje nos David. je už ale trochu klidnější. Konečně někdo, komu může věřit. Nebo ne?
"Svatozář? No, měl bych ji nosit. Ale nehodí se to ke mně. Víš, i andělé mají svůj styl. Co na tom, že vypadám jak poloviční démon? Víš, já jím kdysi i byl."
"Cože?" diví se David, "A jak jsi se teda stal andělem?"
"No, já už od narození byl jiný. Všichni kolem mně všechno kolem sebe jen nenáviděli. Já ne. Já chtěl pomáhat. A proto jsem byl odvržen. Ostatní démoni lidi jen zabíjeli. Ale já jim tajně pomáhal. Tak dlouho, až jsem prostě přestal být démonem. Takže jsem vlastně anděl s démonickým původem. Ale i já dokážu nenávidět. Jsem ten nejhorší syn na světě. NENÁVIDÍM SVÉ RODIČE!!! NENÁVIDÍM JE PRO TO, CO JSOU A CO MI UDĚLALI!!! Ta touha jim něco udělat. Jenže já to nedokážu," zařve Nathan, slzy v očích, "dokážu to jen, když..."
"Klid. Vím, jaké to je. Ten pocit nenávisti. Ta chuť rozmlátit všechno kolem sebe a všechny kolem zabít. Ta bezmoc. A proto jsi mi přišel pomoct. Díky."
David se usměje. Konečně někdo, kdo mu rozumí.
"Nejen to. Já ti vlastně přišel říct něco důležitého. Něco, co ti navždy změní život," řekne ještě se stopami smutku v hlase a očích Nathan.
"No? To, že budeš mým kamarádem? Děkuji!!!" rozzáří se David. Pláče štěstím. Zalije ho pocit radosti. Pocit takové radosti, že David začne skákat metr vysoko.
"Nejen to. Přišel jsem ti říct něco o tom, co je tvoje rodina vlastně zač. Tvoji rodiče kdysi byli také andělé."
"Co?!" vyhrkne David, dov se nazadusí vlastníma slinama, "I když vlastně, jejich povahy by tomu odpovídaly."
"Hm," ušklíbne se Nathan.
"Hm? To je vše, co mi na to řekneš? Týýýýýýý......
A co můj brácha? Proč je zabil? Stal se snad démonem? Je snad pravým opakem tebe?"
"Něco podobného. No, spíš horšího. Je mnohem temnější než nějaký oproti němu miloučký a hodňoučký démon. Víš, každý člověk má...," a najednou se zarazí. Má mu to říct nebo nemá?
PÁR VTEŘIN TICHA, NATHAN SE ROZHODUJE.
"...no, jak bych ti to měl říct. Víš, co je to schizofrenie?"
"Chceš říct, že jsem měl pravdu? Že se ta bestie zbláznila?"
"Ne tak docela. S rozdvojenou osobností to sice má co do činění, ale..."
MRAZIVÉ TICHO OPĚT PROBODNE VZDUCH.
...Petr je mé druhé já!"
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama