Reklamy pište SEM!!!! Pokud to nebudete dodržovat, budou IGNOROVÁNY A MAZÁNY!!!!

UPOZORNĚNÍ PRO SILENT READERS-PROSÍM PŘEČÍST A NEIGNOROVAT!!!! :-D

!!!!Jestli chcete povídky, komentujte je. Nebaví mě psát povídky, když je pak nikdo neokomentuje!!!!

Změna pravidel pro SB

Ptejte se mě, co chcete :D Ano, i já jsem si udělala ASK! :D

!!!!NOVÝ BLOG!!!!

Osud-1. díl

15. března 2011 v 16:36 | Naruto nee-chan |  Osud (originální)
Tak, je tady další povídka. To jsem rychlá, co? No, ono se není čemu divit, když to mám v kompu předepsané:D Jinak se jedná o kapitolovku, čekejte trochu toho boje, romantiky, nadpřirozena a samozřejmě yaoi:-) K prvnímu dílu bych ale warning nedávala.
Jinak, napadl mě jako nejdříve závěr. Jo, vždycky, když píšu, tak mě napadne nejdříve závěr. A pak ten děj postupně rozvíjím. Někdy z toho vyleze nehorázná blbost, která má své místo jedině v odpadkovém koši. Ale sem tam, v ojedinělých případech, napíšu i něco, co se mi zamlouvá:D Povídka pod perexem.

Dobře ji znal. Trvalo to od té doby, co se to stalo. Nyní seděl na židli na místě činu, hlavu v dlaních a vzpomínal. Vzpomínal na ty krásné chvíle, které s nimi prožil. Do hlavy mu nešla jedna věc. Odpověď na jednu jedinou otázku. Proč? Proč se to muselo stát zrovna mi? Ptal se pořád dokola sám sebe. Copak jsem nějaký grázl? Proč se to neděje takovým lidem? Já jsem byl přece normální hodný kluk, ani mouše bych neublížil. Tak PROČ??????????!!!!!!!!!!! Dozvím se to někdy? Ne. JÁ TO POTŘEBUJI VĚDĚT!!!!!!!! GARANTUJI CELÉMU SVĚTU, ŽE SE DOZVÍM, PROČ SE TO STALO A JEDNOU SE TOMU HAJZLOVI POMSTÍM!!!!!!!
Uvažoval takhle už půl dne. Celou tu dobu jen seděl na té židli a měl hlavu v dlaních, oči zakryté ledově bledými a zopcenými prsty. Společnost mu dělaly jen kaluže těch nejtrpčejších slz. Slz vyplakaných ze srdce, ve kterém byly jen dvě slečny: nenávist a samota.
Vzpomínal a den, kdy se to přihodilo a na dobu před tím.
Neměl nikoho. Jen svou rodinu, která pro něj byla vším. Hlavně oporou při jeho problémech se spolužáky.
Myslel taky na to, jak třeba šel poprvé do školy. Měl hrozný strach, že ho tam nikdo nebude mít rád. V hlavě mu běžela ta láskyplná slova jeho táty a mámy: "Neměj obavy, Davídku. Nemáš se čeho bát. Pamatuj, že i když tě ve škole nebudou mít rádi, my tu pro tebe budeme vždycky. A skvělá rodina je lepší než hromada kamarádů."
Nebo jednou šel s tátou a bráchou pouštět draka. Nikdy nezapomene, jak jim uletěl a hledali ho po celém městě. Domů přišli až večer, celí promrzlí. Máma se na ně zprvu zlobila, aly když si vyslechla, co se stalo, s pochopením jim dala večeři.
Pamatoval si také, jak se rodičům svěřoval se svými problémy ve škole. Každičký den ho máma utěšovala, že jednou z té hnusné školy odejde a bude mu líp. Každičký den otírala jeho oči plné hořkých slz.
Jenže jednoho dne se to všechno zvrtlo. Všechno se ztratilo pryč. Všechno bylo totam. Všechno odletělo jako pírko, které odfoukne vítr. Celý jeho dosavadní svět se zbortil jako když si dítě staví komín z kostek a jednu položí špatně.
Toho osudného dne měl delší vyučování. Škola mu zkončila až pozdě odpoledne. Vyrazil domů. Před školou ho ale čekalo nemilé překvapení.
"Hej, sralbotko!" zakřičí na něj Mirek, ten největší sígr ze třídy.
On se ho snaží ignorovat, ale Mirek na něj zaútočí.
"Tu máš," a dá mu pěstí do tváře. Dlaší rána! Další! Další! A ještě jedna! A znova! Oběť se zhroutí na zem. Mirek ho kopne do břicha. Ta bolest! Bolest drtící jeho orgány na padrť.
Najednou si něco uvědomí: Uteč nebo tady zemřeš!!!
Mirek se napřahuje k dalšímu kopu. Ale je mu v tom zabráněno. Je chycen za nohu!
BANG! Mirek leži na zemi. Oběť sebere poslední své síly a utíká. Utíká tak rychle jako nikdy před tím. S každým krokem je dál a dál. S každým krokem je blíž a blíž. K mámě a tátovi. A taky k bráškovi. Už se nemůže dočkat.
Příjde domů. Zazvoní. Podežřelé ticho. Znovu zvonek. Znovu ticho. Zvonek se rozezní ještě jednou. Jeho zvuk se rozléhá domem a nic mu nebrání v tom, aby dolehnul i do jeho nejzazších koutů.
Ticho je strašidelné. Ticho mrazí. Ticho vraždí. Ticho unáší duši do neznámých končin.
On vejde dovnitř. Vejde dovnitř a spatří neco, co rozpoltí jeho srdce na dvě poloviny. Jendu plnou samoty a druhou plnou nenávisti. S každou slzou vyplakanou pro marnou léčbu smutku odchází kousek toho srdce za nimi. Odchází jen kousek, ale zanechává po sobě obrovskou díku. Díru, kterou už nikdy nic nezhojí.
V domě není ani živáčka, až na dva lidi-on a jeho bratr Petr.
Petr. A má nůž v ruce. A na zemi leží...To snad ne! Na zemi leží...Na zemi leží...
Uvidět své blízké umírat je ten nejhorší pohled na světě. Pohled, který dovádí k šílenství.
Z máminých úst vyjdou jen čtyři slova. Slova, která se mu navždy vryjou do paměti. Jeho duši rvou na droboulinké koušíčky. Duši obestřenou smutkem.
Z máminých úst vychází šeptem: "Utíkej, Davide! Zachraň se!"
On však zůstane stát. Stojí a třese se. V očích má jen jediné: strach a zmatenost.
"Bratříčku. Vítej doma. Kde jsi se tak dlouho zdržel?zeptá se vlídně Petr. Odpovědi se však dlouho nemůže dočkat.
"Tak odpověz, ksakru! Co tě máma s tátou učili? Slušnosti, ne? A na otázky je slušné odpovídat!"
"Ty...ty...j...já, byl...byl jsem ve...Ne! Co, co to d...děláš?"
"Tak tebe zajímá, co to dělám, jo?" zeptal se Petr, pochopiv, že mu brácha jen tak neodpoví, "No, dobře, odpovím ti. Stejně nemám čas se tu zahazovat s takovým spratkem, jako jsi ty."
"O...ODPOVĚZ UŽ KONEČNĚ!"
"Já jsem si chtěl jen vyzkoušet, co všechno se s touhle věcí dá dělat. Jak přece víš, jsem šíleně zvědavý," odpoví Petr a pohrává si s nožem, "Tebe zatím nechám žít. Ale věř, že jednou se potkáme znovu. A přísahám, že už nebudu tak milý jako dnes, Davídku."
"Ty...ty ses zbláznil!" dostane se Petrovi odpovědi.
Petr se chystá odejít. Už je u dveří, když vtom ho zastaví výkřik: "JÁ SE POMSTÍM! POMSTÍM SE! TO TI PŘÍSAHÁM, TY HAJZLE!!!"
Odpovědí na Davidova slova je jen ledabylé "hm" a bouchnutí dveří.
"JÁ SE POMSTÍM! POMSTÍM SE! TO TI PŘÍSAHÁM, TY HAJZLE!!!" vyletí z úst Davida sedícího na židli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NSSVS NSSVS | 8. června 2011 v 21:15 | Reagovat

Pěkné, ale zdá se mi to jenom jako trošku jiná verze Naruta - vyvraždění Uchiha klanu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama